Mít či nemít psa, toť otázka...

Než si povíme něco o výběru plemene, o výběru konkrétního jedince, o tom, kde a za jakých podmínek a za jakou cenu je možné si dalšího člena domácnosti pořídit, měli bychom si položit zásadní otázku: Mít či nemít psa?

 
Vydáno 29.09.2014, přečteno: 1754x
Autor: Marcela Procházková
 
Když mi někdo nadšeně oznámí, že si bude pořizovat pejska očekávaje, že se s ním budu rozplývat nad představou rozkošného štěňátka, je možná trochu překvapen.  Obvykle dělám vše proto, aby si dotyčný svůj bláznivý nápad rozmyslel, přehodnotil a místo psa si zaplatil prima dovolenou, pořídil jízdní kolo, x-box nebo jinou vychytanou elektronickou hračku, přihlásil se na kurz tance či bojového umění  a  vůbec  si našel jiný koníček! Většinou ovšem marně. Nicméně pár řádků na toto téma si neodpustím.

Představme si, že je krásný slunečný den,  procházíme se zeleným parkem, naše rozkošné štěňátko si hraje s ostatními psíky, my klábosíme s jejich páníčky. Pak se vrátíme domů, nakrmíme pejska, on se nám vděčně stočí k nohám nebo na pelíšek a my se věnujeme denním povinnostem nebo relaxujeme. Tak takových dnů je proklatě málo! Musíme se psem ven a vůbec se nám nechce, jelikož prší, sněží, mrzne, je bláto, vichr nebo nás bolí hlava, v krku, píchá v kříži… To ranní vstávání je peklo! A co teprve večer, když už máme konečně hotovo a  unaveně se svalíme na gauč a nechceme už  vůbec  nic dělat, ale musíme se zvednout a jít do toho nepříjemně sychravého počasí venčit! Nejsme osvobozeni ani o svátcích a státních svátcích.
Rozkošná štěňátka trhají, co jim přijde pod rozkošné zoubky a devastují  byt, rozkošně všude kakají,  čůrají, zvláště, když  člověk zrovna vytře podlahu, rozkošně štěkají a vyjí, když mají zůstat o samotě.  Venku utíkají a se zablácenými  tlapkami rozkošně vítají kolemjdoucí,  vláčí nás rozkošně a hlavně vší silou na vodítku od stromu ke stromu! Také pouští po bytě svoje rozkošné chloupky, které najdeme na saku i v polévce.  Po pár dnech už vám možná tak rozkošná připadat nebudou!                                                    
Psi  také pořád nejsou krásní, mladí a zdraví jako ve filmech. Bývají nemocní, občas mají parazity, stárnou, mohou mít problémy s pohybem, s trávením, se srstí, se zuby, páchne jim z tlamy, zvrací, potřebují veterinární péči, pravidelné ošetřování srsti,  uší, očí nebo třeba proleženin, potřebují pravidelně léky a umírají a často je to náročné, více než nepříjemné, bolestné.  Psi mají svoje neduhy nejen fyzické, ale i psychické, svoje fobie, svoje stresy a úzkosti a reagují na ně velmi rozdílně, např. vytrvalým štěkáním, pomočováním, agresivitou, okusováním různých předmětů nebo třeba okusováním vlastního těla.

Ano, téměř na všechno existuje dobrá rada a téměř vše je možné řešit, jenže to řešení  stojí  většinou moře času, trpělivosti i peněz.  Jste ochotní  toto vše do psa investovat? Pokud ne, bude vzájemné soužití více či méně utrpením pro jednu či obě strany.
Jistě, je velice jednoduché psa ubytovat na zahradě a polovina problémů je vyřešena. Je to pohodlné řešení pro člověka, pokud nemáte např. uštěkaného psa a nejen sousedi z něho šílí. Není to určitě žádný zázrak pro psa. Ten, kdo skutečně někdy žil a pracoval se psem, ví, že pes je velmi sociální tvor a celou svou bytostí touží být ve společnosti člověka a pokud má na výběr, vždy se raději bude mačkat v garsonce s člověkem, který se mu věnuje, než aby žil sám na zahradě o rozloze 500 m2 a člověka viděl jednou denně při krmení.  Lidé, kteří tvrdí, že pes potřebuje zahradu a v paneláku je chudák, obvykle psa vůbec nemají nebo ho chovají izolovaně na zahradě a o jeho psychických potřebách nemají ani ponětí.  Nikdy to nebudou tvrdit lidé, kteří se psy např. sportují (jistěže kynologové zabývající se sportovní kynologií (poslušnost+stopa+obrana) nebo saňovými sporty často chovají psy z praktických důvodů v kotci, ale nebudou tvrdit, že pes trpí v bytě). Pes trpí tam, kde je sám, tam, kde postrádá jakoukoliv aktivitu. Kdysi jsem někde četla : „Psi nepotřebují prostor, ale čas“. Potřebují náš čas, který jim věnujeme a čas je dnes velice cenný.

Chcete-li si přesto takto výrazně zkomplikovat život, hurá do toho!

Co potřebujeme, abychom my i psi takové soužití přežili fyzicky a psychicky? O tom příště…