Kam pro štěňátko či dospělého psa

Máme dobu internetu a tudíž jako vždy, stačí zadat do vyhledávače to naše plemeno a hurá pro štěně!
Prosím zastavte se a zapřemýšlejte!
Psa si pořizujeme na 10 či 15 let života. Je opravdu nutné, aby jste štěně měli hned zítra?!
Vydáno 08.02.2015, přečteno: 1299x
Autor: Marcela Procházková
 
Zvážili jste své možnosti, svůj životní styl, své priority i plány do budoucna? Zvažte také, kde si psa pořídit. Pokud nemáte vyhraněnou představu, nebojíte se trochu zariskovat a chcete udělat dobrý skutek, pak to zkuste v útulcích  často praskajících ve švech. Kromě „čistokrevných voříšků“ tu najdete i množství konkrétních plemen. Vyzpovídejte personál, půjčte si pejska na vycházku, pozorujte ho, hrajte si s ním a klidně si nechte vše projít hlavovou alespoň do druhého dne.

Toužíte-li po konkrétním plemeni s konkrétními vlastnostmi a exteriérem, pak si uvědomte, že vznik a upevňování těchto vlastností by měla být promyšlená chovatelská práce. Zvláště u módních a hodně rozšířených plemen Vás může nemile překvapit, jak moc se liší pes z nepromyšleného spojení od plemene prezentované v různých psích atlasech. Nemám vůbec ráda množení psů bez průkazu původu. Dokáži ještě pochopit lidi, kteří mají vymazlenou fenku a jsou přesvědčeni, že fenka má mít z nějakého důvodu štěňata, ale většinou se jedná o bezhlavé množení psů, kterých už tak je příliš mnoho (viz. přeplněné útulky), které rozhodně neprospívá plemeni a může přinést mnohé problémy novým majitelům.
Organizovaný chov má svá pravidla a cíle. Chovní jedinci musí splňovat určitá kritéria. Pravidla se u každého plemene mohou lišit, ale v zásadě musí pes odpovídat svému plemeni svým vzhledem a povahou a většinou se v chovu sledují nejrůznější dědičná onemocnění. Chovatel by měl mít pojem o genetice a vědět proč pro konkrétní fenu vybírá konkrétního psa. S fenou absolvuje výstavy, bonitace, chovné svody, zdravotní vyšetření a u pracovních psů zkoušky z výkonu, rozhodě nejede za nejbližším psem. Netvrdím, že se v organizovaném chovu nepodvádí, že každý chovatel je poctivý odborník. Ale když si zajedete na výstavu, promluvíte s pár lidmi, oslovíte pár chovatelů přes internet a zajedete se podívat na návštěvu, mnohé souvislosti pochopíte a poznáte, kdo množí bezhlavě a jen pro peníze a kdo do toho dává srdce a mozek. Dobrý chovatel se štěňatům věnuje. Nevyrůstají osamoceně někde v kotci nebo v izolované části domu jen se svou matkou. Dobrý chovatel vám ukáže, kde štěňata vyrůstají, ukáže vám matku (o otci má spoustu informací) , dá vám čas na výběr toho správného, o každém vám poví, jak se projevuje (je více či méně průbojný, temperamentní, žravý, kontaktní, hravý atd.) a jaké má předpoklady být typickým zástupcem svého plemene. Netají případné nedostatky a má pro vás připravenu kupní smlouvu. Takový chovatel odmítne štěně prodat lidem, kteří na něj nepůsobí důvěryhodně. Znám mnoho příběhů lidí, kteří si zbrkle a zbytečně koupili štěně s nejrůznějšími zdravotními komplikacemi, které stáli psa život a/nebo majitele velké finanční výdaje za veterináře. 
A nejde jen o zdravotní hledisko. Sama jsem si také jednou pěkně naběhla. Jela jsem se jen podívat na štěňata a seznámit se důkladněji s plemenem o kterém jsem uvažovala, ale při pohledu na hrající si štěňata jsem „vypnula“ mozek. Viděla jsem, jak je fena nervózní, viděla jsem, jak jsou štěňata nekontaktní, neviděla jsem, kde byla převážně ubytována (odkud je chovatelka přinesla) a přesto jsem neodolala! Pak jsem toho min. 2 roky litovala. Chtěla jsem vyrovnaného, všestranného, sportovního psa. Měla jsme v plánu závodní kariéru a měla jsem velice problémové, nervózní, bázlivé, nekontaktní štěně, které každý svůj strach řešilo útokem, nedokázalo se soustředit, nedalo se motivovat a nesneslo ani minimální nátlak. Nebylo to štěně vhodné ani jen tak do rodiny jako společník, natož pro to, aby podávalo nějaké výkony. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Už nelituji. Byla to výzva, díky které jsem se mnohé naučila a jsem přesvědčena, že mnohem více, než s vyrovnaným pohodovým zvířetem a na konec jsme si i trochu zazávodili. Dnes už je tento můj pes v předčasném důchodu a už s ním intenzivně, cílevědomě nepracuji. Nezbavil se úplně některých svých problémových reakcí, ale odvažuji se tvrdit, že je o 100% pohodovější, než jako štěně či mladý pes. Vím, že existují lidé, co by s ním dokázali ještě o něco více, ale ti by se dali spočítat na prstech jedné ruky, 99 % ostatních by nemělo ty nervy a nebylo by ochotno obětovat tolik času a peněz. Já už tuto chybu nikdy neudělá a vy? J