Jak jsem otevřela Dogpark

Dobrý den, ahoj, jmenuji se Iva Janoušková a Dogpark byl můj nápad:) Ráda bych Vám vyprávěla, jak to všechno začalo. 
Vydáno 21.01.2015, přečteno: 2018x
Autor: Iva Janoušková
 
Na začátku byly roky strávené v korporacích a chuť být už konečně svým vlastním pánem. Dělat si věci po svém a rozumět tomu, proč je děláte. Což ne vždy ve velkých korporacích jde. Začala jsem tedy přemýšlet nad tím, kudy se vydat. Zvažovala jsem několik směrů, ale nakonec to všechno vykrystalizovalo v psí hotel. A proč? Sama mám dva psy Anču a Barču (Čůza a Otloukánek = Parson Russell teriéra a Retrívr), které jsme v případě dovolených umisťovali do konkurenčního psího hotelu. A abych konkurenci nekřivdila, byl to jeden z těch lepších hotelů. Ale i tak jsem viděla, co bych ráda zlepšila, co by šlo dělat jinak, lépe. 

Chvíli byla na stole i varianta, že pomůžeme té konkurenční školce, ale nakonec jsme se neuměli dohodnout. No, ale když já už jsem to měla v hlavě tak pěkně vymyšlené. Takže jsem v květnu 2013 dala výpověď a pustila jsem se do hledání nemovitosti, zařizování všech možných a nemožných povolení (které jsme všechny získali až po roce vyjednávání s úředníky, úřady, ale hlavně s obyvateli Roztok). Dokonce byla proti Dogparku sepsána petice od místních obyvatelů, kteří si hotel pletli s útulkem. No začátky byly opravdu veselé. 
To máte: opravit dům, postavit nový plot, vrata, kamerový systém, zabezpečení, připravit nové webové stránky, veškerou komunikaci, detailně popsat služby školky a hotelu, najít a vybrat schopné lidi, zaškolit je, zajistit veškeré vybavení atd atd...

No a cca po půl roce jsme otevřeli. Přesně 4. prosince 2013. 

Začátky byly opravdu krušné. Asi každý pejskař ví, že péče o psa není jen o hraní si s roztomilým štěňátkem. Ze začátku jsme se snažili vycházet vstříc téměř každému zákazníkovi, ono to i chvíli šlo. Když se nám sešli dva tři psi. Ale postupem času začalo pejsků přibývat a museli jsme pravidla pro přijetí psa zpřísnit. Teď už k nám opravdu smí jen nekonfliktní jedinci, bez ale. 

Vzpomínám si na první skokany, psi co ladně přeskočí plot 1,8m vysoký. Na první útěkáře, nový zákazník otevře dveře a pod nohama mu proběhne super rychlá čivava a frnk. Na velké milovníky, ti milují všechny naše fenečky a dávají jim to řádně najevo. Na prvního návštěvníka v našem salonu, pořád si myslím, že jsme mu měli vrátit peníze. 

Za ten rok a kousek, jsme se hodně naučili. Zvedli jsme ploty, dodělali jsme druhou branku, milovníci jsou spíše v pánském kolektivu, ze salonu odcházejí krasavci, ale hlavně jsme se naučili, jak se postarat o každého pejska. Každý je úplně jiný, má jinou povahu, jiné zvyky a zlozvyky. Naše psí mámy to všechno vědí, umí rozpoznat a podle toho k pejskovi přistupují. A přes všechny bezkonkurenční výhody jako je velký výběh, volný prostor, volné smečky bez kotců, bazény, televize atd., je právě tenhle přístup tím hlavním, co nás odlišuje. 

Marcelo, Míšo, Moniko, Hanko a druhá Míšo, jste skvělé psí mámy a já Vám za to děkuju. 

Já vím, pořád je co zlepšovat, ale věřím, že jdeme správným směrem. A i když jsem toho času máma na mateřské, je Dogpark moje druhé dítě. A myslíte si, že se mi někdy zastekne po velké kariéře? :)