Jak a čím krmit psa?

Diskuzí o výživě psů probíhá mezi pejskaři ať už z očí od očí nebo online probíhá neustále bezpočet. Pokusím se tedy shrnout hlavní témata a přidat pár doporučení a přidat pár úvah k zamyšlení.
Vydáno 29.09.2014, přečteno: 2748x
Autor: Marcela Procházková
 
Výživy psů, stejně jako výživa lidí je tak trochu filozofie a vychází z osobního přístupu a životního stylu každého z nás. Informace z oficiálních zdrojů bývají zkreslené zájmy výrobců krmiv i veterinárních lékařů a informace „parkových univerzit“ a internetových diskuzí  je nutné brát hodně s rezervou ! Nejde ani tak o to, že člověk, to jiný názor , ale spíš o to, jak lidé rádi vytvářejí vlastí teorie, které si slepují s různých útržkovitých  informací, které si velmi subjektivně filtrují. Předkládám tedy nejrůznější možnosti, aby si každý mohl vybrat pro sebe to, co nejlépe vyhovuje jeho osobní  filozofii.

Začneme tedy momentálně s nejrozšířenějším stylem výživy psů a tím jsou průmyslově vyráběné granule.  Na trhu je nepřeberné množství různých druhů a tak často lidé nakupují víceméně náhodně to, co jim zrovna doporučí známý, prodavač zverimexu či na co narazí na první pokus na internetu.
Přednosti granulí jsou všeobecně známé – šetří nám čas a námahu – jednoduché, čisté, praktické při cestování.  Nevýhody si rozebereme níže u popisu jednotlivých druhů.

Granule můžeme rozdělit na suché extrudované, suché lisované a polosuché. Suché granule obsahují kolem 10 % vody, polosuché asi 18 %, z čehož vyplývá, že suchého krmiva podáváme menší množství – je koncentrovanější.  ( Vařené, konzervované či syrové potravy tím pádem dáváme ještě podstatně větší porci. ) Tato informace nám také pomůže lépe porovnat cenu granulí. Jak cenově, tak kvalitativně se velice liší a nelze je vůbec  házet do jednoho pytle. Bohužel reklama na ty nejhorší je vysloveně lživá. Těžko můžeme očekávat, že výrobce nás sdělí  např.:  „Skupujeme nejrůznější jateční odpad (včetně z výživového hlediska bezcenných, tedy trávení zatěžujících částí těl jakou jsou zobáky, kopyta, peří atd.), nejlevnější masokostní moučky ( zvířata uhynulá na nejrůznější nemoci, dlouhodobé  tepelně zpracovávané za vysokých teplot kolem 200°C ), odpad z rostlinné výroby a to všechno se smíchá, uměle obarví, ochutí, navoní.“ Nejdůležitějším kritériem jsou co nejlevnější suroviny, splnění  minimálních zákonných požadavků na obsah základních živin bez ohledu na stravitelnost a chuťová přijatelnost . Barvičky pak mají dodat pocit pestrosti – přece v bílých granulí je vápník, v červených mrkev, v hnědých maso ;-) Smutné na tom pak je, že někteří lidé mají na základě reklamy pocit, že tato krmiva jsou kvalitní. Slyšela jsem o paní, které zemřel pes na rakovinu žaludku a proto druhého psa krmí krmivem Pedigree, aby její druhý pes dostal to nejlepší! Kvalitní granule nejsou barevné.

Jak tedy posoudit kvalitu a nenechat se zmást reklamou ?

Asi každého napadne, že v krmivu za 20 Kč za kilogram nemůže být žádné kvalitní maso a i té nekvalitní masokostní moučky je tam pomálu. Cena ale není spolehlivým nástrojem poměřování kvality. Všichni víme, jak často se platí za značku. Jsou krmiva podporovaná rozsáhlou mediální kampaní, jejichž cena rozhodně kvalitě neodpovídá. Nemusí být vysloveně špatná, ale za stejnou cenu koupíme kvalitnější krmivo nebo naopak stejně kvalitní pořídíme levněji.

Krmiva můžeme rozdělit na ekonomická, prémiová a superprémiová. Přemýšlela jsem, zda ještě existuje tzv. střední třída, ale výrobci buď sází na cenu nebo se na kvalitu (ať už zdánlivou nebo skutečnou) a být průměrný v obou směrech asi není z marketingového hlediska výhodné. Ve všech kategorií najdeme lepší a horší krmiva.

Suroviny uváděné na obalu musejí být řazeny v sestupném pořadí, podle jejich obsahu v krmivu. Kvalitní krmiva mají na prvním místě „maso“ a často i jeho přesný obsah v procentech např. „50 % kuřecího masa, 10% masa ze sledě,…“. Pokud surovinové složení začíná např. „kukuřičná mouka“ už jsme o třídu níže. Kvalitní bílkoviny jsou pro původního masožravce (nechci se pouštět do polemiky, zda domestikovaný pes už není spíše všežravcem oproti jeho divokým příbuzným) základem zdravého jídelníčku. Někdy ovšem výrobce použije fígl, kdy na první místo uvede sice maso, ale pak následuje dlouhý seznam rostlinných zdrojů (pšenice, kukuřice, ječmen, kukuřičný lepek, pšeničná vláknina), které sice jednotlivě nepřesahují  procentuálně obsah masa, ale v součtu naprosto jasně v krmivu převládají. Konkrétní specifikace surovin např.  „krůtí maso, kuřecí játra, sójový olej, rýže, vejce“ atd. značí nesporně vyšší kvalitu než neurčité popisy, za které se schová kdejaký těžko stravitelný opad, což je „maso a masové deriváty, vedlejší rostlinné produkty, obiloviny, rostlinné tuky“ atd.. V superprémivových krmivech nemají co pohledávat těžko stravitelné obiloviny jako je pšenice, ječmen, žito a ani z kukuřice nebudu příliš nadšená (záleží na celkovém množství). Nevadí mi oves jako jediná obilovina obsahující lepek, za hodnotnější považuji rýži, jáhli, brambory, pokud nebudou v krmivu celkově převažovat.  Oleje jsou hodnotné za studena lisované aplikované nástřikem na granule ať už je to olej řepkový, sojový aj. nebo živočišné tuky ( kuřecí, rybí, aj.). 
Dále hodnotím způsob konzervace a obsah, či spíše absenci různých aditiv. Pozor na jedovatý etoxiquin ! Ovšem výrobci sporné konzervanty, barviva, zchutňovadla, aromata maskují pod pojmy „konzervanty povolené EU, technologické látky povolené EU“. Solidní výrobce napíše konkrétní látku.  Osobě mám ráda ve výživě pestrost, což je součástí mojí osobní filozofie a proto oceňuji i další doplňky superprémiových krmiv jako jsou různé bylinky, ovoce, zelenina (oboje mnohem hodnotnější než obiloviny), laktobacily, mořské řasy,  atd.. Procentuální poměr jednotlivých živin (bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály, vitamíny) také sleduji, ale celkový obsah bílkovin není pro mě tak důležitý, jako jejich zdroje. Minerální látky jsou lépe vstřebatelné v organické podobě, tj. např. v chelátových vazbách. Anorganické zdroje jako oxidy, sulfidy, uhličitany vápníku, zinku atd. jsou velice těžko využitelné a pravděpodobně spíše organizmus zatěžují.

Pokud se vám to zdá složité, připravím vám pro příště malý přehled některých značek v jednotlivých kategorií.

Extrudované granule mají své vášnivé příznivce i odpůrce. Klady jsme zmínili na počátku. K záporům patří dlouhá doba potřebná jejich trávení a s tím spojené zvýšené riziko torze žaludku zvláště u větších psů. Z důvodu jejich dlouhého trávení není příliš vhodné je kombinovat s vlhkou stravou v rámci jednoho krmení (oblíbené ochucování granulí konzervou či masem). Smysluplnější je jejich zvlhčení  teplým vývarem. Při této přípravě mimo jiné zjistíte, jak neuvěřitelně dlouho trvá, než granule opravdu změkne nejen na povrchu. Změklé granule je pak možno trochu přichutit. Samy o sobě jsou spíše méně vábné než granule v původním stavu.
Granule lisované mají výhodu snadnějšího trávení. Suroviny v nich jsou částečně zpracovány za nízkých teplot, čímž si zachovávají množství cenných látek. (Obiloviny pochopitelně musí být tepelně upravené, aby byly vůbec stravitelné.) Většinou však mívají nízký obsah bílkovin, proto jsou z mého pohlede sice hodnotné, ale určitě bych jimi nekrmila výhradně. Ostatně výhradně bych nekrmila žádnými granulemi.

Polosuché granule jsou opět pro trávení mnohem menší zátěž a ty skutečně kvalitní jako je Platinum, které splňují i ostatní  kvalitativní kritéria považuji osobně za jedny z nejlepších značek. Na druhou stranu známe Frolic jsou klasické „supermaketovky“ nacpané všemožnými barvivy, aromaty, konzervanty a kvalita surovin je velice podprůměrná o obsahu masa nemluvě.
V údajnou dokonalé kompletnosti krmiva, které nás zbaví jakékoliv starosti o výživu, jsem nikdy nevěřila. Tak jako ve výživě lidí, zdaleka nevíme o fyziologii a metabolismu vše a jsme opakovaně bombardováni protiřečícími si informacemi. Někteří výrobci se sice opírají o solidní výzkum, ale už jenom z rozmanitosti receptur a procentuálního zastoupení různých prvků vidíme, že co výrobce, to „jiná pravda“. Selský rozum mi napovídá, že jestliže si budu myslet, že granule XY jsou ty nejdokonalejší a budu s nimi krmit celý život a ony budou ve skutečnosti některé látky obsahovat pro konkrétního jedince méně či více, pak je zdravotní problém skoro zaručen. Každý jedinec může mít trochu jiné nároky a trochu jinak fungující metabolismus. V přírodě také nemají zvířata zajištěna denně vypočítaný obsah např. vápníku. Dva dny ho mají málo, jeden den ho mají přebytek. S tím si ale organismus umí poradit. S trvalým nedostatkem či přebytkem už podstatně hůře. A pak, výrobcům přece nejde o trvalé zdraví  vašeho psa. Ostatně kdo z vás si počítá denní příjem vápníku ?

Klidně berte má názory také s rezervou.  Jsou to jen dobře míněné tipy. Vlastní rozum a vlastní priority vás nasměrují. Jen neskákejte na lep reklamám.

Příště zdrbneme konkrétní značky !